(nar. 1922 v slezské vsi Porubě, dnes ostravské čtvrti).
Pro svou mnohostrannost bývá označován jako typ renesanční.
Již v roce 1933 vyšly jeho první klavírní skladby a dodnes platí
jako klasická instruktivní literatura. Od té doby pokračoval jeho vývoj plynule, bez slohových zlomů.
V roce 1938 musela jeho rodina prchnout před sudetským záborem do Prahy.
Ztrátu domova kompenzovalo to, že se stal žákem legendárních učitelů, Vítězslava Nováka v kompozici
a prof. Viléma Kurze (později na AMU jeho dcery Ilony Štěpánové) v klavírní hře.
Jeho práce všech oborů se vyznačují vytříbenou formou, sdělností, šarmem, noblesním humorem, životním kladem.
Vrcholem kompoziční tvorby jsou jeho opery na vlastní libreto, kde spojil svou invenci hudební s literární,
Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Esop a Maryka na slezské
lidové texty. Průřez jeho kompozičním dílem je zachycen na profilovém kompaktním disku.
Jako pianista vynikl v interpretaci skladeb Debussyho
(v nichž vedle impresionistické barevnosti vyzvedl jeho kresebnost, upevnil rytmus a formu) a Janáčka, jemuž
věnoval i teoretické práce, upozorniv na shodu jeho hudebního jazyka se slezským nářečím.
Koncertoval spolu s Pavlem Štěpánem, pak se svou ženou Janou v klavírním duu.
Jeho „Čtyřruční hra“, obsahující techniku, estetiku a psychologii tohoto oboru,
speciální cvičení a etudy, je prvním dílem toho druhu vůbec. Spolu s Petrem Ebenem sepsal
českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích.
K jeho tvorbě kompoziční a pianistické se přiřazuje rozsáhlá tvorba slovesná.
Jsou to povídkové sbírky, eseje, paměti, rozhlasové hry, libreta k jeho operám,
popularizační pořady rozhlasové a televizní, četba pro děti.
send e-mail