Ilja Hurník ostatní

Vyznamenání

Dr. Sc. honoris causa

Hudební

Cena Clasic Českého hudebního fondu,
World Prize of Ant. Dvořák,
Grand Prix v soutěži – Piano Duo Association of Japan 1990: Variace na Pergolesiho téma,
První cena – Piano Duo Association of Japan 1992: Innocenza,
Státní vyznamenání za zásluhy 2007.

Ostatní

Zlatá medaile ministerstva školství,
Starosta Umělecké besedy, nyní čestný člen,
Čestný člen České hudební společnosti,
Čestný člen Matice Slezské,
Čestný člen Klubu Sherlocka Holmese,
Čestný občan Ostravy a Krásné Lípy
Po něm nazvaná základní umělecká škola v Praze 2, základní škola v Opavě,
Po něm nazvaný asteroid 16929 /1998 FP 73/,
Člen nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE.

Monografie Ilja Hurník

SLOVO EDITORA Jaroslava Maliny

Po bližším poznání díla Ilji Hurníka byl jsem si vědom, že knihu o něm nemůže napsat jediný autor. Těžko by se našel někdo, schopný obezřít všechny Hurníkovy obory. Bylo třeba vyzvat muzikology, literáty, dramatiky, hudební pedagogy.
Všichni museli překročit meze svých oborů, protože se v Hurníkově tvorbě prolínají. Klavírista ovlivnuje skladatele a naopak, spisovatele podněcuje hudebník, a všichni pedagoga.
A tak se v knize střetávají pohledy na tytéž jeho práce z různých úhlů. Nicméně diagnóza vyznívá u všech autorů shodně : Díky své energii obsáhl Ilja Hurník řadu uměleckých oblastí, aniž tříštil své síly. Je to osobnost celistvá, typ monolitní, filozoficky pozitivní, harmonický.

Jeho dílo přináší jas a pohodu, nikdy levnou
Noblesu, nikdy povýšenou.
Humor, nikoli pouhou veselost.
Leckdy melancholii, ne však sentimentalitu.
Vychází z tradice, avšak bez muzikální důstojnosti.

Ilja Hurník je osobnost ojedinělá, pro niž se těžko najde obdoba.

Karel Mlejnek: Skladatel

…Ztvárnění těchto námětů a myšlenkového soustředění uskutečňuje autor s neobyčejnou noblesou a decentností. Nezná velkých gest, jimiž by oslňoval : jeho sdělení je výrazné, avšak nevtíravé, vychází zevnitř. City i vášně mají své dost striktně vymezené hranice : ty jsou nepřekročitelné, neboť by narušily autorův intimní sloh. Jeho autorský postoj je postojem intelektuála, který se snaží být nad věcí a nenechá se vtáhnout do středu dění. Tak je zaručena diskrétnost sdělení a zachování nezbytné míry objektivity. Je to přesný otisk autorovy tvůrčí osobnosti, jeho povahy, temperamentu, vzdělání, a v neposlední řadě i národnosti, neboť jeho hudba má i své parametry národní. Prozrazuje svůj původ, zemi, kde vznikala – a to nemá v době, kdy hranice umělecké tvorby spíš splývají než aby zřetelněji vymezovaly, zanedbatelný přínos.
Hurníkova více než půl století trvající tvořivost je založena na pevných zásadách, z nichž autor neslevuje. Jeho dílo je kompaktní, není v něm bludných směrů, neboť je zvládáno bujným intelektem, který zabraňuje omylům. V tom představuje Ilja Hurník monolitní iniciativní osobnost, s jakými se setkáváme jen zřídka.

František Kožík: Spisovatel Ilja Hurník

…I když Trubače z Jericha - jako cosi zvláštního z pera komponisty – vydalo Státní hudební nakladatelství, bylo zkušenému čtenáři rázem jasné, že vstupuje do světa literatury zajímavá a ve svých čtyřiceti letech ucelená osobnost, která nemusí hledat a přece přináší s sebou úplně nové prostředí, celý nový svět. Nikdy se dosud v české literatuře nezabydlily zjevy hudebních skladatelů, které Hurník důvěrně zná, nikdy se tak hustě neobjevily zvláštnosti hudebních nástrojů a nutná terminologie. Autor nás vede do toho málo známého a zajímavého světa s sebou a možná, že se budeme muset podívat do slovníku, co je to kvintakord nebo ta dominanta, protože nás to začne nesmírně zajímat. Hurník umí to vše pojednat krásnou češtinou, kterou pojí jazyková vybroušenost s průzračným vyjádřením, sám víckrát přiznal, že „vyškrtává z pravopisu zbytečná epitheta, která oslabují význam substantiv a dává si záležet na slovesech“, která považuje za „nejúčinnější literární munici“. Jeho dialogy jsou dramatické, úderné, a všechno prostupuje jemná ironie vůči vlastní odbornosti. Ironie, kterou převyšuje už jen laskavá moudrost či moudrá laskavost.
…Věnoval jsem hodně času a místa knize, kterou považuji za stěžejní Hurníkovo dílo, ač to není ani román, ani životopis, a dá se vlastně těžko zařadit pod titulek některého literárního druhu, je v naší literatuře ojedinělé a má vysloveně objevný charakter.
…Celý jeho rodný kraj už dávno spolkla Ostrava. „Ty vesničky odjakživa hleděly k Ostravě, poschovávané za kopečky a hájky jak vyděšení králíci, a mrkaly za večerů petrolejkami k planoucí východní obloze. Slezské vsi, to jsou děvečky, které se děsí černého myslivce a přesto touží, aby si proně přišel.“ Není rozkoší číst takové řádky? Ilja ví nejen, co tu kde roste a kvete, ale také, jak rozdílně říkají které vsi „dobrý děň“.

Jiří Horčička: Autor rozhlasový

…Ty, autor požívající obecné vážnosti, jsi napsal rozverný part pro komediální herečku non plus ultra Jiřinu Bohdalovou. Její interpretace Moličky v Tvé hře Moli byl tehdy objev.
A jak skvěle si zaplakala Jaroslava Adamová v Lovu na pláč. A znovu si Jiřina Bohdalová zahrála v druhé řadě Tvých muzikantských povídek spolu s Václavem Voskou (tuším, že byl u toho i Jiří Adamíra) a opět Jaroslava Adamová se Zorou Jandovou v Tvé ryze stereofonní hře „Dvě ruce“.
A jak nepřipomenout Tvé četné, ale vždy rozkošné epizody ze života Sherlocka Holmese, který perfektně zvládá sebe složitější kriminální případy, ale zoufale se trápí s Mazasovými etudami?
Prostě: Tvá fonotéka už dnes obsahuje pěknou řádku titulů a jsem více než jistý, že ještě zdaleka není dokončena.A vůbec – děkuji Ti za pěkné režisérské šance.

Věroslav Němec: Koncertující skladatel a komponující pianista

…Ilja Hurník byl mezi námi prvním klavíristou, který odhalil souvislost mezi barvou a kresbou v impresionistické hudbě. V jeho pojetí má Debussy nejen okouzlující barevnost, ale také přesnou a zřetelnou kresbu, jíž Hurník dosáhl především tím, že upevnil rytmus a zpřehlednil formu. Odhalil tak Debussyho hudbě nové, dosud netušené dimenze. Gramofonová nahrávka téměř kompletního klavírního díla /Preludia, Rytiny, Obrazy, Arabesky, Dětský koutek/ v Supraphonu vzbudila mimořádnou pozornost – tak velkou, že ji americká kritika zařadila mezi nejlepší debussyovské snímky té doby.

Vladimír Bor: Hraje si s operou

…Na první pohled zcela neoperní námět se Hurníkovi povedlo zformovat tak, že vtipná hra na operu operu nekarikuje. Dokonce za směšnou situací navodí někdy hudba i jisté nostalgické kouzlo. V přehlídce hudebních žertů a gagů autor převléká hudební styly i operní motivy do nových souvislostí i významů, přitom však vidí postavy s čapkovsky moudrou laskavostí a tak je i zhudebňuje : ironicky úsměvná antiopernost, nikoli karikující parodie. Posluchač oceňuje účinnou inteligentní legraci s podšitými operními formulemi, čtverácké záměny žánrové i veselé úklony před starými pány skladateli. Přičemž to všechno nebrání, aby vstoupil do hry i komponent emoce seriózní, přinášející nutnou protiváhu a určitou etiku. Ale i ta má svůj vtip, jak to vychází třeba ve scéně nešťastného policejního komisaře, který nestačí na svou funkci, prošvihne kriminální případ a v naprosté rezignaci se v myšlenkách ztratí až někam do svých klukovských let:

"Když jsem byl malý chlapec,
pásl jsem s bratrem koně
na louce
pro koně,
nad námi lítali holubi, nebo také někdy někteří jiní ptáci
na té louce
na louce pro koně…
Ach, kde už to je…"

Jakoby kouzlem pak v takových okamžicích dostanou komediální figury hry ještě navíc lidský rozměr.

Hanuš Bartoň: Učitel kompozice

…Žáci Ilji Hurníka odcházejí ze školy jako skuteční profesionálové v oboru, kde se profesionalitou rozumí víc než schopnost vhodně použít nabytých znalostí. Hurník nám ukázal, jak se vyznat v hudbě, abychom ji dovedli nejen hrát a poslouchat, ale abychom se v jejím jazyce dovedli vyjádřit. To však dokázali i jiní učitelé. Málokdo se však dostal dále. To nejcennější, co nás Hurník naučil, je samostatnost. Neposkytl nám návod na dosažení osobitosti, naučil nás ale vnímat tóny jako něco, co nám má odhalit svůj význam. Hurníkova škola vlastně přece jen existuje. Hurníkovci jsou ti skladatelé, kteří se nespokojí s žádnou předurčenou konstrukcí ani estetikou, ale poctivě usilují o každý tón a jeho smysl.
Učení Novákovo a Kurzovo označil Ilja Hurník, jejich žák, jako školu tvůrčí etiky. Takové se dostalo od něho i nám.

Jiří Grygar: Vzhlížení ke vědě

…Ono to je ostatně s tím údajným Hurníkovým diletováním ve vědě také trochu jinak. Sám jsem již vícekrát zažil, jak prof. Hurníka pozvala na seminář Jednota českých matematiků a fysiků či jiné vědecké společnosti. Pokaždé přišel vzorně připraven (na rozdíl od ostatních řečníků umí vždy svůj projev nazpaměť – jeho herecké vlohy se zkrátka nezapřou) a výtečnou češtinou přednesl příspěvek, který se dal pak rovnou tisknout. V těch příspěvcích prokázal bezpečnou orientaci v odborné fyzikální či astronomické problematice, znalost terminologie i nejnovějších trendů v oboru. Pokaždé však přišel s novým pohledem či nápadem – tak jako to má v odborném vystoupení být. Však se také nestalo, aby během jeho brilantního vystoupení kdokoliv byť jen zakašlal.

SLOVNÍČEK INSTRUMENTŮ poznámka Vladimíra Neffa

Ilja Hurník je spisovatel, a to spisovatel zcela mimořádný, neboť na něj jediného ze všech našich píšících a publikujících beletristů se nevztahuje kruté slovo amerického skladatele Leonarda Bernsteina, který ve své knížce Hudbou k radosti prohlásil nekompromisně, že jakmile se spisovatel odváží mluvit o muzice, začne blábolit a mluvit z cesty. Aj, Ilja Hurník neblábolí a ví, co mluví, a proč mluví tak, jak mluví. Prisma muziky, jímž s hurníkovským úsměvem obhlíží tento svět, dodává jeho vidu zcela nového, nevšedního, jitřně svěžího kouzla a tím i básnické hodnoty. Neboť jest básníkem ten, kdo dovede interpretovat dění tohoto světa, byť šlo třebas o pouhé chrápání nebo jekot klaksonu, v jiném osvětlení a z jiného úhlu, než jak nám je staví před oči únava a nuda každodennosti.